SONK - 3.kolo TADÝÝÝÝ

New systém obíhání SBének - ZDE!!


Pěknej trailer na eclipse zkomponovanej ze scén z Twilight
P.S. Má to pěkný písničky







Povídka: Karty osudu 7 část

30. května 2009 v 14:35 | Marký |  Stmívání
Měla jsem velmi dobrou náladu. S Edwardem jsem se rozloučila před hodinou a za chvíli ho už zase uvidím. Měla jsem takový zvláštní pocit, že jsem si na něm vyvinula závislost.

Jak jsem tak jela autem do školy, všímala jsem si svého okolí mnohem víc než kdykoliv předtím. Všude byly stromy, ale mě to nevadilo. Spíš naopak, stromy byly hezky zelené a voňavé, tak jako tráva. Najednou mi i zamračená obloha připadala krásná. Všechno mi najednou připadalo hezčí, barevnější, i já sama byla mnohem víc optimističtější. Často jsem v různých filmech slýchávala, že láska dokáže člověka změnit. Doteď jsem to nedokázala pochopit.

Měla jsem pocit, že se mi srdce rozeběhne, když jsem ho uviděla na parkovišti. Opíral se o své auto, kolem něj jeho sourozenci, ale on si jich nevšímal, spíš to vypadalo, že mě vyhlíží. Naše oči se na chvíli střetli a mě zachvátil pocit, že teď je můj vesmír opět kompletní. Usmála jsem se na něj a on na mě.


Když jsem zaparkovala, byl už Edward na poloviční cestě ke mně. Měla jsem takový pocit, že mu lidská chůze připadá velmi pomalá a má velké problémy se udržet v její mezi.

"Ahoj!" pozdravila jsem ho.

"Ahoj," vrátil mi a usmál se na mě. Zastavil se ode mě na metr a já vycítila že by mě rád políbil.


"Viděli jsme se před hodinou," oznámila jsem mu. Útrpně se na mě podíval.

"Máš pravdu, je to strašná doba," řekl. Nedalo mi to a začala jsem se smát a nakonec pobaveně kroutit hlavou.

"Co by jsi řekla na takový menší výlet?" zeptal se, jakmile jsem se uklidnila.

"Výlet?!" zpozorněla jsem. Už jsem si ani nepamatovala, kdy naposled jsem byla na nějakým výletě. Samotnou se mi jet nechtělo a jet s Derekem - to bych snad jela raději sama.

"Jo," usmál se, "na takový hezký místečko. Není to odtud daleko."

"Nikde jsem dlouho nebyla…" přiznala jsem mu. Tentokrát byl jeho úsměv skrytý emocí, kterou jsem nepostřehla.

"Je načase to napravit, tak co myslíš?"

"Pojedu," řekla jsem rozhodně.

"Fajn," řekl spokojeně, "kousek pojedeme autem a zbytek doběhneme. Vyzvednu tě ve tři, ano?!"

"Dobrý pokus." Smutně se pousmál. "Sejdeme se u tebe. Ve tři."

"Ve dvě!" skočil mi do řeči úplně jiný hlas. Otočila jsem se a uviděla Alice, jak se k nám žene.

"Proč ve dvě?" zeptala jsem se podezřívavě. Měla jsem tušení, že se mi to nebude líbit. Alice měla šílený nápady a ráda si je vybíjela na mě.

"Upravím tě. Učešu ti vlasy, namaluju… tak jako vždycky…" odpověděla mi tónem, jako by mi to snad mělo být nad slunce jasnější.

"Ne!" ohradila jsem se vyděšeně. "V žádným případě!" Cokoliv jenom ne tohle! Začala jsem od mračící se Alice ustupovat, ale do něčeho jsem narazila. Lekla jsem se, odskočila od toho, rychle se otočila a připravila se na útok. Edward na mě koukal jako na blázna. Vžitý instinkty se prostě nedaly jen tak smazat, stále jsem očekávala útok - z jakékoliv strany.

"Bello, prosím!" Rozhodně jsem zavrtěla hlavou. Povzdechla si, potom mě nečekaně vzala za ruku a začala táhnout od Edwarda. Ten mi chtěl jít zřejmě na pomoc, ale Alice ho výhružným tónem zadržela:

"Ty se do toho nepleť!" Edward zaváhal, pokrčil rameny a zastavil se. Stačila jsem na něj ještě zasyčet "srabe" než mě Alice dočista odtáhla. Zastavily jsme se téměř na konci parkoviště.

"Je to kvůli Edwardovi," zasyčela na mě potichu. "Copak se mu nechceš líbit?" Podezřívavě jsem se na ni podívala. Že by o nás dvou přece jenom věděla?

"Už jsem ti přece říkala, že se mu líbíš, pokud to nechceš udělat pro něj, tak to udělej pro mě. Chtěla bych aby si to užil, tak dlouho stál mimo a teď když najde lásku, tak ho milovaná osoba odmítá…" Spadl mi kámen ze srdce - nic neví. Na druhou stranu mě naštvala, já Edwarda miluju a rozhodně ho neodmítám!

"No fajn, jak myslíš!" téměř jsem vykřikla. Naštvaně jsem si založila ruce na prsa a našpulila pusu. Nechtěla jsem vypadat jako sobec a tak jsem musela souhlasit.

"Skvělý!" zavýskla Alice a vrhla se mi kolem krku. Neopětovala jsem jí obětí, dál jsem stála se založenýma rukama.

"Nebuď takový bručoun! Za chvíli budeš jako Edward," řekla Alice.

"Tak to ti pěkně děkuju," odsekl kysele Edward, který nás mezitím došel. Alice na něj jenom vyplázla jazyk, otočila se a namířila si to do školy.

"Můžu se pokusit si s ní o tom promluvit," navrhl mi.

"To je dobrý, přetrpím to. Teda pokud mě včas vysvobodíš," odpověděla jsem mu a mrkla na něj.

"Kdykoliv, princezno," vrátil mi úsměvem.

Celá škola utekla pomalu a zároveň rychle. Hodiny utíkaly šíleně pomalu, že jsem myslela že zestárnu. Když jsem se ale na obědě ohlídla na celý dnešek, usoudila jsem že to uteklo celkem rychle.

U stolu jsme seděli jako obvykle: já, Jenny a Edward. Edward v tuhle dobu jenom mlčel a většinou se díval na mě. Já se většinou snažila na jeho pohledy nereagovat, protože jsem se bála že bych se pak nevymanila z moci jeho pohledu. A většiny konverzace obstála Jenny. Někdy jsem dokonce zjistila, že ani nevím o čem mluví. Jak smutné…

Po škole jsem jela domů, zaparkovala auto, hodila tašku v pokoji do kouta a hned se rozběhla ke Cullenům. Byla jsem si jistá, že čím dřív přijdu tím bude Alice nadšenější, protože bude mít víc času na moji přípravu. Tak brzy jsem šla proto, že se mi nechtěla být doma sama. Jen jsem doufala, že toho nebudu litovat.

U jejich domu jsem byla za chvíli. Už jsem se ani neodvažovala klepat, Esme mě za to vždycky pokárala. Proto jsem jenom otevřela dveře a na celý dům zakřičela: "Ahoj."

Esme vyšla z kuchyně, na tváři obrovský úsměv. "Ráda tě zase vidím, Bello."

"Já tebe taky Esme," řekla jsem a usmála se na ni. Esme prostě nešlo nemilovat.

"Jsi tu brzy, ale tím líp," zvolala Alice a už si to ze schodů namířila ke mně. Útrpně jsem si povzdechla, ale nechala se vyvést nahoru do jejího pokoje. Střetla jsem se ještě s Emmettem, který měl na tváři šibalský úsměv. Takový, který má vždycky když hodlá udělat nějakou tu svoji lumpárnu.

Alice vedle mě si útrpně povzdechla: "Doopravdy se bojím co na mě zase vymyslí. Samozřejmě čekal do doby než přijdeš, abych nic neviděla. To je tak nespravedlivé!"

"Promiň," omluvila jsem se jí. Jenom pokrčila rameny.

Alice se opět vyřádila. Měla jsem pocit, že je jako feťák a že do téhle doby abstinovala, proto to bylo tak příšerný. Ani jsem nic nenamítala, proč si kazit hlasivky. Nejdřív se vrhla na mé vlasy, které upravovala snad půlhodiny, potom mě nalíčila a nakonec mě oblékla do oblečení, které jsem snad ani nechtěla vidět.

"Jak mám na tebe něco vybrat, když ani nevím co budete dělat," postěžovala si několikrát. Nechávala jsem to bez poznámky. Nechápe, že je to pro dobro jejího bratra a vlastně pro ni i celou rodinu.

Připadalo mi, že Alice odkrývá své zrcadlo snad věčnost. Na jednu stranu jsem byla zvědavá, jak vypadám, když už jsem musela tohle snášet.

Musela jsem před Alice smeknout. Osoba, která stála přede mnou byla nadpozemsky krásná. Nemohla se rovnat kráse Rosalie, ale přesto byla překrásná. Mé vlasy byly celkem jednoduše upravená na to, že se s nimi Alice patlala nejdelší dobu. Měla jsem je zvlněné a zvláštními třpytkami poseté, takže se mi vlasy na světle zvláštně blyštěly.

Obličej jsem měla namalovaný taky jednoduše. Pouze stíny, řasy, tváře jsem měla trochu růžovější a rty potřené leskem. Byla jsem spokojená. V jednoduchosti je krása!

Nejvíc mě šokovalo mé oblečení. Oproti mé image nebylo vůbec jednoduché. Spíše naopak, dost vyzývavé. Kdybych byla člověk, byla bych rudá až po uši. Na sobě jsem měla bílou halenku s velikým výstřihem pod kterou mi trochu prosvítala černá podprsenka. Na nohou jsem měla sukni, která byla vepředu kratší a vzadu delší, zvýrazňovalo mi to nohy a dělalo mě to vyšší.

Jediné proti čemu jsem protestovala, byly boty. Alice mi chtěla dát boty s podpatkem, ale já ji řekla že se na nich nehodlám zabít, když poběžíme. Alice si brebentila něco o tom, že tím zkazím celkový dojem, ale přinesla mi tenisky, které měly jenom o něco vyšší podrážku.

Musela jsem přiznat, že jsem byla celkem nervózní. Na jednu stranu jsem si připadala jako šlapka. Měla jsem pocit, že jsem nahá a zranitelnější než kdykoliv předtím.

Edward na mě čekal blíž než jsem si myslela - opíral se o stěnu před Aliciným pokojem. Krk se mi sevřel, když jsem ho uviděla. Vypadal dokonale. Na sobě měl béžový svetr bez rukávů, který zvýrazňoval jeho svaly. Ani jsem si nevšimla jaký má kalhoty, jak jsem byla vyjevená. Jenom díky jeho andělskému obličeji jsem od jeho hrudi dokázala odvrátit pohled.

Všimla jsem si, že si mě taky pozoruje. Jeho výraz rozhodně neprozrazoval, že na mě právě myslí jako na kamarádku. Uvedlo mě to do rozpaků a přísahala bych, že jsem se začervenala.

Všimla jsem si, že Alice někam zmizela.

"Vypadáš skvěle," pochválil mě, jakmile se pohledu na mě nabažil.

"Ty taky," špitla jsem poněkud nesměle.

"Pojedeme?" Přikývla jsem. Rozloučili jsme se s Esme, která byla v obýváku a vydali se do garáže, kde měl Edward auto.
Cesta utekla v tichosti, ale v takovém tom příjemném tichu. Většinu doby jsem se snažila se na něj nedívat a sledovat ubíhající krajinu. Moc mi to nešlo, často jsem se přistihla že po něm pokukuju, abych zjistila že on si mě beze studu prohlíží. Několikrát jsme se takhle chytili očima a nedokázali od sebe pohled odtrhnout. Nakonec jsem to byla vždycky já, kdo přerušil náš oční kontakt.

Celou dobu jel Edward jako šílenec, takže mě nepřekvapilo, když jsme za necelou hodinu dorazili do svého cíle. Zastavili jsme u lesa. Měla jsem pocit, že má sukně je v tomhle ohledu trochu nepatřičná, protože jsem si byla jistá, že do toho lesa půjdeme.

Už jsem chtěla vystoupit, když mě Edward chytil za ruku, přitáhl si mě k sobě a políbil mě. Byl to vášnivý polibek, plný emocí, které mě omamovali a tím mu prakticky dávali nadvládu nad mým tělem, i kdyby se teď pokusil o něco víc - nebránila bych se, nebyla bych toho schopná.

Neběželi jsme daleko, běželi jsme spíše do středu lesa, co nejhlouběji.

"Co je to za místo?" zeptala jsem se, jak jsem to už nemohla vydržet.

"Nech se překvapit," zazubil se na mě. Dech mi uvízl v krku, ale vzpamatovala jsem se dřív než jsem dokázala narazit do stromu. Běželi jsme ještě pár minut, než jsme se definitivně zastavili. Šli jsme lidskou chůzí dál dopředu, viděla jsem jak stromy začínají řidnout a jak je kolem více a více světla. Vycházeli jsme zřejmě z lesa. Začínala jsem být čím dál tím víc netrpělivější.

Jakmile jsme vystoupili ze stínů stromů, zůstala jsem omámeně stát. Před námi se rozkládalo menší jezírku s kupodivu průzračnou vodou. Téměř jsem mohla vidět na dno, jak byla voda čistá. Jezírko bylo umístěné na podobné louce jako byla ta naše. Všude kolem byly stromy, připadaly mi jako hlídači, kteří měli zaručit, aby se nikdo k jezírku nedostal. Ale to byl jenom zlomek celé té krásy kolem.

"Líbí?" zašeptal mi Edward do ucha.

"Moc," přiznala jsem, aniž bych odtrhla pohled od jezírka.

"Jak jsi to tady našel?" zeptala jsem se. Cítila jsem jak pokrčil rameny.

"Jednou jsem se při svých toulkách dostal až sem. Chtěl jsem tě sem vzít už mnohem dřív, ale nějak jsem na to zapomněl. S tebou utíká čas strašně rychle," odpověděl mi a políbil mě do vlasů. Tomu jsem se musela pousmát. I mě čas utíkal mnohem rychleji s ním.

Hned jak jsem se k němu otočila, mi ukradl polibek. Najednou jsem ztratila pevnou půdu pod nohama.

"Alice tě neměla tak parádit," řekl, zatímco mě držel v náruči.

"Proč?" zeptala jsem se stále trochu zadýchaně.

"Má to hned několik důvodů. Ten první je ten, že mě tím děsně svádíš, druhý je ten, že je těch šatů škoda." Nechápala jsem jeho poslední slova.

"Proč škoda?" V očích mu šibalsky zajiskřilo a teprve potom mi došlo co hodlá udělat.

"Ne!" vykřikla jsem, "To neuděláš!" Chtěla jsem se z jeho náruče vymotat, on mě ale chytil pevněji a rozeběhl se k jezeru.

"Edwarde!" vykřikla jsem těsně před tím než mě hodil do vody. Chvíli jsem byla dezorientovaná a kopala jenom kolem sebe. Rozhodla jsem se ho pozlobit, namísto abych vyplavala nahoru, začala jsem plavat dolů. Nepotřebovala jsem dýchat a viděla jsem skvěle.

Jasně jsem viděla jak Edward stojí na břehu, který byl trochu vyvýšený, takže mě mohl do vody hodit aniž by se bál, že mě hodí na písek, který byl u břehu. Sledovala jsem jak mrouží do vody a hledá mě. Plavala jsem až úplně ke dnu, odkud jsem doplavala až k okraji jezírka. Potom jsem se odrazila od dna a rychleji než střela jsem vyplavala na hladinu. Dřív než se Edward vzpamatoval jsem ho chytila za nohy a stáhla ho k sobě do vody.

Začala jsem se nekontrolovatelně řehtat a pocítila pocit zadostiučinění. Smála jsem se do doby než se mi kolem chodidel obmotali ruce a stáhli mě pod vodu. Odstrčila jsem od sebe Edwarda, který se mě pod vodou snažil chytit a začala od něj plavat dál. Okamžitě se samozřejmě vydal za mnou.

Ve vodě jsme strávili dlouhou dobu, už byla tma a my se stále cachtali ve vodě. Často jsme se pošťuchovali, potápěli se nebo se jen tak honili. Přitom jsme se každou možnou chvílí líbali. Bylo to snad to nejlepší odpoledne v mém životě.

Opět jsem se snažila setřást Edwarda, ale jak na souši tak i ve vodě byl rychlejší a brzy mě už svíral v pase a nehodlal se mě pustit. Poraženě jsem zavyla čímž jsem docílila toho, že mě obrátil čelem k sobě a uvolnil své sevření. Na nic jsem nečekala, obmotala jsem mu ruce kolem krku a začala ho líbat.

Brzy jsem se začala probírat jeho vlasy, zatímco on si mě stále přitahoval blíž k sobě, div mě neumačkal. Obmotala jsem mu nohy kolem pasu a začala se o něj třít. Brzy jsem cítila, jak mi sténá do úst. Pohltila mě nenadálá primitivní moc. Chtěla jsem mu rozepnout kalhoty a oddat se mu.

I on to zřejmě vycítil, protože se ode mě odtrhl a na chvíli jsem si jenom dívali do očí.

"Bello," řekl podivně zastřeným a nakřáplým hlasem, "jsi si jistá?"

"Nikdy jsem si nebyla jistější," zamumlala jsem mu do úst, předtím než jsem mu vzala znovu dech.

Nemohla jsem popřít, že jsem se bála. Neměla jsem moc hezkých zkušeností, ale Edward není Derek a i kdyby to bylo stejné nebo podobné, byla jsem si jistá, že bych kvůli Edwardovi zatnula zuby.

Zatímco se moje myšlenky ubíraly tímhle směrem, Edward začal plavat ke břehu, moc mu to nešlo, protože jsem kolem něj byla přichytnutá jako klíště a nehodlala se ho pustit. Často jsme zastavovali. Bylo to hlavně ve chvíli, kdy jsem zajela rukama pod jeho svetr a začala zkoumat jeho hruď. V tu chvíli nebyl Edward zřejmě schopen pohybu.

Ani on ale nezůstával pozadu. Když jsem ucítila jeho ruce na svým břicho a vzápětí na svých prsou, měla jsem pocit, že umírám.

Za nějakou dobu jsme se dostali ven z vody, přitom se mi podařilo mu jenom rozepnout opasek. Najednou jsem ležela na zemi a Edward byl na mě celou svoji váhou přitisknutý. Podařilo se mu zbavit mě trika a později i sukně. Zdálo se mi to nevyvážené, tak jsem se vrhla na jeho svetr. Prsty se mi trochu třásly, takže mi musel Edward pomoct. Za chvíli byly pryč i jeho kalhoty i spodní prádlo.

Celou tu dobu jsem se hladili a líbali po celém těle - poznávali se úplně jiným způsobem než doteď. Shledala jsem, že pokud jsem si myslela, že je dokonalý, byla jsem hloupá. Teprve teď jsem dokázala ocenit jeho krásu.

Hlasitě jsem sténala a dávala najevo svoje potěšení. Usídlil se ve mně pocit nenaplnění a chtěla jsem se ho co nejdřív zbavit. Začala jsem se znovu třít o jeho tělo a doufala, že tak to podivné napětí zmizí. Netrvalo dlouho a Edward překonal i poslední vzdálenost mezi námi.

Doteď jsem znala jenom bolest, proto mě tak moc překvapilo, když se místo bolesti ozvala ještě větší touha než jsem cítila před tím. Měla jsem pocit, že se tou tíhou rozletím na kusy, pokud Edward nezrychlí. A tak jsem ho svými vlastními přírazy donutila zrychlit. Za chvíli už bylo naše sténání stejně naléhavé.

Myslím, že jsem něco křičela, možná jeho jméno nebo něco co ho přinutilo ještě zrychlit. Možná zrychlil z vlastní iniciativy, ať to bylo jakkoliv, měla jsem, pocit, že každou chvíli exploduju. Cítila jsem jak Edward ještě zrychlil a tentokrát byl výbuch nevyhnutelný…

Potichu jsem si broukala zatímco jsem vylézala ze sprchy. V ručníku jsem přešla ke skříni a přemýšlela co si vzít na sebe. Moje zásoby oblečení se výrazně tenčily. Naše "noční aktivity" s Edwardem se stali téměř na denním pořádku. Bylo jedno kde jsme byli, vždycky se nám to vymklo z ruky. Ať už jsme byli v aute a povídali si o škole nebo seděli na louce, vždycky mezi námi bylo to podivné tření, které způsobilo, že jsme se na sebe div nevrhli jako zvířata.

Většinu oblečení mi Edward v přemíře vzrušení roztrhl. Bylo to až trapný. Často jsem se domů vracela pouze v podprsence a pokaždé se modlila, aby se Derek ještě nevrátil. Jak bych mu asi vysvětlila, že se po lese promenáduju pouze v podprsence a roztrhaných kalhotách? Asi nijak…

Brzy jsem se však stačila poučit ze svých chyb, takže když jsem zjistila, že Edwarda velmi baví ničit mi šatník, brala jsem si sebou alespoň tričko navíc. Edward se mi nejdřív smál, ale když jsem mu potrhala omylem jeho triko, přiznal že to není zase tak špatný nápad.

Co na tomhle bylo ale snad nejhorší bylo to, že teď budu muset s Alice na nákupy, abych doplnila oblečení, které stejně dlouho nevydrží. Budu si o tom s Edwardem velmi vážně pohovořit, takhle to dál nejde…

Nakonec jsem ze skříně dokázala něco vyhrabat a vypadala jsem celkem i k světu. Hned jak jsem se oblékla jsem se vydala k autu. Nedokázala jsem to tady už vydržet. Poslední dobou jsem začínala dostávat pocit, že je ten dům spíš vězení. Tak nerada jsem v něm zůstávala…

Na parkovišti jsem byla dřív než obvykle ani Edward tady ještě nebyl a to bylo co říct. Většinou tady byl on první.

Vystoupila jsem z auta, sedla si na jeho kapotu a čekala, až Cullenovi přijedou. Přijíždějících aut nabývalo, ale to který jsem chtěla vidět pořád nepřijíždělo. Spousta lidí na mě podivně koukalo, jako na nějakého blázna. Nevšímala jsem si toho a raději vyhlížela stříbrné volvo.

Konečně jsem se dočkala, na parkoviště se přiřítilo volvo a málem srazilo dva studenty, jak jelo rychle. Dřív než jsem stačila seskočit s kapoty, zastavilo auto s hlasitým skřípěním brzd vedle mého auta.

Z auta vyskočilo pět andělů a všichni vypadali ještě bledší než obvykle.

"Ten blbec, nemohls jet pomaleji! Mám kvůli tobě zničený účes!" prskala rozzuřeně Rosalie na Edwarda a přitom si upravovala svůj účes.

"Ani já takhle šíleně neřídím!" smál se Emmett, div se za břicho nepopadal. Nechápavě jsem přešla k Edwardovi, který si svých sourozenců nevšímal a měl oči jenom pro mě.

"Co se stalo?" zeptala jsem se všech, ale dívala se přitom na Edwarda. Jeho zlaté oči mě hypnotizovali, nedokázala jsem od něj odtrhnout pohled. Předevčírem jsme byli na lovu, ale trochu se nám to protáhlo, když Edward zjistil že mám roztomilý spodní prádlo…

"Řeknu jenom tohle: Edward a rychlý auta… špatná kombinace," chopila se odpovědi Rosalie. Potom si naštvaně prohrábla vlasy a se vztyčenou hlavou odkráčela. Ostatní se vydali pomalu za ní.

"Chyběla jsi mi," zašeptal Edward a už se skláněl k polibku. Odstoupila jsem od něj krok a ukazováčkem mu pohrozila.

"Buď hodný." Povzdechl si a mě bylo na jednu stranu líto, že ho teď nemůžu obejmout, abych ho uklidnila. Jsem zvědavá jak tohle Edward dlouho vydrží. Byla jsem si jistá, že brzy přestane být trpělivý a všechno svý rodině vyklopí, jenom aby mohl všem ukázat že jsem jeho a mohl se mě dotýkat. Nemohla jsem mu to mít za zlé…

Kráčeli jsme vedle sebe a mezi našimi těly probíhaly záchvěvy elektřiny. Musela jsem zatnout pěsti, abych odolala touze ho pohladit. A jakmile bych ho pohladila, nezůstalo by to jenom u tohohle.

Jenny byla nemocná. Chřipka poslední dobou řádila, už skolila spoustu studentů ve škole a Jenny měla vždy slabou imunitu, takže se dalo očekávat, že ji to taky skolí. Alespoň jsme nemuseli s Edwardem předstírat, že jíme a mohli sedět u stolu s jeho sourozenci, z čehož Rosalie ze začátku nebyla nadšená, ale nic s tím neudělala…

První hodinu jsme měli společnou. Celou dobu jsem měla pocit, že umírám. Elektrické výboje, které mezi námi procházeli se každou chvíli zvětšovali až jsem se bála, že rozdrtím rukama židli jak jsem ji pevně svírala, abych se na Edwarda nevrhla. Jak se zdálo i Edward měl podobné problémy. Na rozdíl ode mě málem zničil lavici.

Další hodinu jsme spolu neměli a já se těšila, že si od toho napětí odpočinu. Edward mě doprovázel na hodinu, když mě najednou chytil za ruku a někam mě vtáhnul.

Byla to malá místnost, všude byla tma, ale já viděla dokonale. Musel to být nějaký sklad uklízeček. Byla tady košťata, kyblíky, hadry a spoustu dalších blbostí. Už jsem se chystala, že se Edwarda zeptám c o tady děláme, když se jeho rty přisáli k mým.

Nedokázala jsem se mu bránit. Ve chvíli kdy se mě dotkli jeho rty, zůstala moje vůle zadupaná v zemi. Spíše to bylo naopak, místo toho abych se začala bránit jsem se k němu víc přitáhla a prohloubila nás polibek.

"Přestaň trvat na tom hloupém pravidle, že o nás nesmí nikdo vědět," zašeptal, když se ode mě na chvíli odtrhl. Dřív než jsem mu mohla odpovědět, dřív než jsem pochopila o čem mluví mě znovu políbil. A téměř okamžitě jsem zapomněla co mi to před chvílí říkal.

"Bello, no tak, dovol mi to říct rodině…" A znovu mě políbil. Tohle nebyla žádost, to byl nátlak. Věděl, že mu to odsouhlasím, když mě bude líbat, protože jsem se nikdy nedokázala soustředit.

"Ne," podařilo se mi vydechnout. S tím povzdechem se ode mě odtáhl.

"Proč na té hloupé podmínce vůbec trváš? Nechápu to…" Odvrátila jsem od něj hlavu. Poslední dobou mi často pokládal otázky, na které mu nemůžu odpovědět. Bylo čím dál tím těžší se vyhýbat odpovědi. Tentokrát mě zachránilo zvonění.

"Jdeme pozdě na hodinu," řekla jsem a rychle se vydala ke dveřím. Edward na to nic neřekl a šel za mnou, přesto jsem vycítila, že je mu líto, že jsem mu neodpověděla. Ale co jsem mu měla říct? Nechtěla jsem mu lhát, protože jsem měla pocit, že tím vždycky zvětšuju propast mezi námi, ale nemohla jsem mu říct pravdu. Tak co jsem měla dělat?

***


Jela jsem domů, kde jsem nechala auto a hned se rozeběhla k naší louce. Edward tam už čekal. Jakmile mě uviděl, rozevřel náruč a já mu do ní ochotně skočila. Objal mě a několikrát se semnou otočil dokola. Hned potom se naše rty spojily ve vášnivém polibku.
Výjimečně jsme nezůstali na louce, procházeli jsme se po lese, drželi se za ruce a povídali si. Milovala jsem takové chvilky, dodávalo to naš
emu vztahu něco co ho dělalo vážnějším. Měla jsem potom vždycky pocit, že Edwardovi nejde jenom o sex a že se vůbec nepodobá Derekovi. Děsila jsem se toho, že by nakonec Edward mohl být jako on, ale byl to jen panický strach, který mě přepadával naprosto nečekaně a stejně jak se nečekaně objevil, tak i zmizel. Edward není jako on a nikdy nebude. Byla jsem si tím jistá…

Pro jednou se ukázalo, že povídání bylo dost. Za chvíli jsme se váleli na zemi a líbali se. Edward se mi snažil vyhrnout tričko, ale já ho začala odstrkovat. Začal se semnou prát, takže jsme se vyváleli v blátě jak jsme se snažili přeprat toho druhého a jak jsme bojovali o pozici nahoře. Nedokázala jsem to v sobě dlouho udržet a začala jsem se tomu smát. Edward se na mě zamračil a začal mě lechtat. Teď jsem se smála dvojnásob.

Když jsem se rozhodla, že už ho škádlit dál nebudu a nechala se políbit, zazvonil mu mobil. Povzdechla jsem si, zatímco Edward vytáhl mobil. Krátce se podíval na číslo a pak hovor típnul. Nechápavě jsem se na něj zadívala, ale to už tu byly jako rty.

Mobil se rozdrnčel podruhé. Tentokrát jsem to byla já kdo byl naštvaný. Tentokrát hovor Edward vzal.

"Co chceš Alice?" prsknul naštvaně do mobilu.

"Cože chci! Ty si děláš srandu! Okamžitě sem přijeď! Zabiju tě a Emmetta taky! To vám jen tak neprojde!" křičela rozzuřeně, až jsem sebou trhla. Edward si povzdechl.

"No dobře, dobře… jen se uklidni ano, za chvíli jsem tam." Ukončil hovor a potom se na mě omluvně usmál.

"Promiň, budu teď muset na chvilku jít."

"Proč? Co se stalo?" zeptala jsem se s obavami.

"Ale… Emmett provedl takovou menší lumpárnu a já mu s ní trochu pomohl, no teď musím přijmout následky," vysvětloval a ušklíbl se.

"Sejdeme se za chvíli na louce?"

"Asi, půjdu se teď osprchovat jsem celá od bláta." Znovu se na mě omluvně usmál, potom vstal a pomohl i mě na nohy. Každý jsme se rozeběhli jinou stranou. Celou cestu jsem přemýšlela co asi mohl Edward s Emmettem udělat tak hrozného, že jim Alice vyhrožovala smrtí… Že by ji něco provedli s šatníkem? Na to byla celkem háklivá… budu se muset zeptat.

Zarazila jsem se uprostřed pohybu, když jsem uviděla svůj dům. Všude se svítilo a ve vzduchu se nesl nepříjemný zápach. Derek se vrátil…

Měla jsem chuť se otočit a utéct. Poslední dobou jsem jeho návraty domů brala čím dál tím víc hůř. Teď jsem měla vždycky panickou hrůzu z toho, že by se měl vrátit. Bylo to samozřejmě hlavně kvůli Edwardovi. Náš vztah pro jednou zase postoupil a já se bála, aby ho Derek nezničil. Proto jsem se Derekovi vyhýbala co nejvíc to šlo.

Nakonec jsem se odhodlala k pohybu. Opravdu jsem potřebovala sprchu. Jak jsem šla do domu, připadala jsem si že jdu na popravu. Opravdu jsem se musela přemáhat, abych neutekla. Dokonce jsem zatajila dech, když jsem vstoupila do domu.

Trochu mě uklidnilo, když jsem zjistila, že Derek trůní u televize. Bylo to obvyklé, dodávalo mi to pocit jistoty. Bohužel projít nepozorovaně kolem něj se mi nepovedlo.

"Proč jsi od bláta?" zeptal se. Překvapilo mě, že jeho hlas není prosycený zlobou a že si vůbec všiml.

Polkla jsem, jak jsem mu to měla vysvětlit? "Eh, no… byla jsem venku… v lese…eh, hrála jsem si s medvědem a takhle to dopadlo," vysoukala jsem ze sebe a pokusila se vydolovat úsměv. Jakmile zjistil, že mluvím o lovu zvířat, otráveně se otočil zpátky k televizi. Tohle téma neměl moc v oblibě.

Trochu s přehnanou radostí jsem se rozeběhla do pokoje. Jenom pryč od něj - co nejdál od něj! Okamžitě jsem vklouzla do koupelny pod sprchu. Pořádně jsem se vydrhla a dokonce si i omyla vlasy. Chtěla jsem být voňavá.

Jakmile jsem vylezla ze sprchy, uvědomila jsem si, že jsem si zapomněla oblečení v pokoji. S rezignovaným povzdechem jsem si kolem sebe obmotala ručník a vyšla z koupelny se oblíknout. Strnula jsem na prahu pokoje.

Derek stál ke mně otočený zády a díval se ven z okna. Měla jsem pocit, že se mi rozskočí srdce. Co nejtišeji ale zároveň nejrychleji jsem přešla ke skříni, ochotná si na sebe vzít i pytel jenom, když před ním nebudu jen v ručníku.

Najednou se kolem mě omotali jeho ruce a v tu chvíli se o mě pokoušel infarkt.

"Je to už dlouho co jsem se tě nedotýkal, chybělo mi to," zapředl mi do ucha sladkým hlasem, který by mě možná někdy dřív omámil, teď už ne. Znala jsem mnohem hezčí hlas.

"Eh, pusť mě, Dereku," vydechla jsem a začala se kroutit. Jeho stisk zesílil. Cítila jsem jak mě ovanul vzduch, když mi strhl ručník. Zděšeně jsem zatajila dech. Ucítila jsem jeho rty na krku. Znovu jsem se začala kroutit, čímž jsem docílila, že mě přestal líbat. Tvrdě mě chytil za ramena, otočil mě k sobě a přirazil na skříň. Jeho výraz byl zuřivý, až jsem se přikrčila.

Drsně se přisál na moje rty a víc mě přitiskl na skříň. Začala jsem sebou zmítat, jenom ho od sebe odstrčit a potom utéct! Mohla bych třeba proskočit oknem…

"Ne, pusť mě!" vykřikla jsem, když se mi podařilo setřást jeho rty. Povzbudilo mě to a začala jsem se s ním ještě usilovněji prát. Nakonec jsem skončila s rukama zkroucenýma za zády.

"Změnila ses mi téměř před očima," ucedil naštvaně, "sice nevím čím to je, ale rozhodně to tak nenechám. Zapomněla jsi kde je tvoje místo!" Dřív než mohl něco udělat jsem se mu pokusila vysmeknout. Jenže jsem zakopla o jeho nohy a svalila se na zem. Co bylo důležité bylo to, že jsem byla volná!

Vyskočila jsem na nohy a chtěla se rozeběhnout pryč, Derek mě chytil dřív než jsem stačila udělat druhý krok. Pevně mě chytil a mrsknul se mnou na pohovku. Nestačila jsem se ani nadechnout a už mě mačkal pod sebou.

"Ne, ihned mě pusť!" křičela jsem a začala se zase prát. Chtěla jsem začít křičet, ale přikryl mi rukou pusou. Ucítila jsem ránu na hlavě a na chvíli se mi zatmělo před očima. Trvalo to jenom dvě vteřiny, ale stačilo mu to, aby se ke mně dostal.

Kroutila jsem se pod ním, snažila se ho od sebe odstrčit, křičela jsem mu do ruky, ať mě nechá být, ale nepomáhalo to. Držel mě pevně a čím víc jsem se bránila, tím byl surovější a všechno se jenom prodlužovalo. Tak jsem znehybněla a jenom čekala, až se vyřádí.

Litovala jsem, že nemůžu plakat. Pomohlo by mi to od bolesti, kterou jsem právě cítila. A teď jsem neměla namysli fyzickou bolest, ale psychickou. Právě jsem zradila Edwarda a mohla jsem si za to sama…

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 x.RaDuShQa.x x.RaDuShQa.x | Web | 1. června 2009 v 13:38 | Reagovat

ten film asi ještě nikde neseženeš...páč je teprve krátce v koně...ae je boží...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.