SONK - 3.kolo TADÝÝÝÝ

New systém obíhání SBének - ZDE!!


Pěknej trailer na eclipse zkomponovanej ze scén z Twilight
P.S. Má to pěkný písničky







Povídka: Karty osudu- 6 část

28. května 2009 v 21:07 | Marký |  Stmívání
Stála jsem před skříní a nevěděla co si vzít na sebe. Od doby co jsem začala chodit s Edwardem jsem byla na své oblečení trochu háklivá. Chtěla jsem vypadat hezky, abych se mu líbila. Alice mi s tím přeochotně pomáhala. Každou možnou chvíli mě brala na nákupy a kupovala mi nový a nový oblečení. Brzy jsem potřebovala další skříň.

Nakonec jsem se rozhodla pro modrou halenku, kterou mi Edward několikrát pochválil. Prý mi modrá nehorázně sluší. K tomu jsem si vzala černé těsné rifle. Mikinu jsem si dala do ruky. Rozhodla jsem se, že si ji obléknu až ve škole, teprve potom co mě uvidí Edward v té halence.

Vzala jsem si ze stolu klíčky od auta a seběhla dolů. Měla jsem výbornou náladu nejen proto, že jsem chodila s Edwardem, i když všechno souvisí se vším. Derek byl pryč, opět na lovu nebo se někde jenom poflakuje. Brblal si něco o Vegas a zmiňoval kasina. Jelikož byl Derek pryč, mohla jsem trávit veškerý svůj čas s Edwardem. Když tady Derek byl, byla jsem v noci většinou doma. Od doby kdy jsem si dovolila na Dereka tak nehorázně křičet, se mě ani jednou nedotkl. Ne, že by mi to vadilo.


Co mi vadilo, byli reakce Edwarda. Často se na mě díval s podezřením, zřejmě se bál že to hraju na dvě strany, ale nikdy nic neřekl, takže si to možná jenom vymýšlím. Edward si nárokoval veškerou moji pozornost a vadilo mu, když jsem byla doma a ne s ním. No, možná to přeháním. Edwardovi asi nevadilo, že s ním netrávím některé noci, ale to že jsem mu nedokázala vysvětlit, proč chci zůstat doma.

Nemohla jsem mu říct pravdu a nemohla jsem mu odpovědět, že chci být s Derekem, protože by si myslel, že s ním něco mám. Což nebyla ani pravda ani lež, bohužel.

Vydala jsem se ke dveřím a přitom si trochu pobrukovala. Otevřela jsem dveře a strnula na prahu. Přede mnou stálo Edwardovo volvo a jeho majitel se o něj ležérně opíral. Usmíval se na mě, ale v očích měl jistou obezřetnost.

Moje dobrá nálada mě ihned přešla. Už od začátku jsem se snažila určit našemu vztahu jisté hranice. Hranice, které měli Edwarda chránit. Ten mou snahu naprosto ignoroval, jako třeba teď.

Edward měl zakázáno se jakkoliv přiblížit k našemu domu. Nesměl mě doprovázet domů ani pro mě neměl ráno jezdit. Bylo jasný, že s tím Edward nesouhlasil a stále nesouhlasí, ale dokázala jsem ho přesvědčit. Zatím.

"Co tady děláš?" zeptala jsem se a zamračila se na něj, jak jsem sestoupila z verandy a šla k němu.

"Taky tě rád vidím," poznamenal. Chytil mě kolem pasu, přitáhl si mě blíž k sobě a políbil mě. Byl to dlouhý a intenzivní polibek, který mě zbavoval rozumu.

"Chyběla jsi mi," zamumlal, když se ode mě odtrhl. Bylo těžké se na něj zlobil, když takhle podváděl. Ale já se nesměla vzdát.

"Edwarde," povzdechla jsem si, "neříkala jsem, aby si sem nejezdil?"

"Říkala, ale nevysvětlila mi proč?!" Odvrátila jsem hlavu. Hlavní důvod proč sem nesměl jezdit byl ten, že by tu po něm zůstávala pachová stopa, kterou by Derek vyslídil a já nemohla dovolit, aby dostal jen kapku podezření.

"Já… náš dům není tak hezký jako váš. Nechci, aby sis myslel, že jsem nějaký balík z venkova…"

"Bello," povzdechl si, "poznám, když lžeš." Věděla jsem, že to nespolkne, ale zkusit jsem to musela. Naléhavě jsem chytila jeho obličej do dlaní.

"Tak se mě prosím na nic nevyptávej! Mám k tomu dobrý důvod, musíš mi věřit…" Dřív než stačil něco říct, jsem ho políbila. Přitiskla jsem se k němu co nejvíc a vášnivě ho líbala. Jakmile jsem zapojila do hry i jazyky, bylo jasné že jsem vyhrála.

"Nesnáším, když máš na sobě tuhle halenku, nedokážu ti v ničem odolat," povzdechl si. Usmála jsem se a znovu ho krátce políbila. Sedla jsem si do jeho auta a vrátila se mi dobrá nálada. Celou cestu jsem hledala nějakou stanici, kde hrají pěkné písničky. Edward mě pozoroval s pobavením.

Na parkoviště jsme přijeli kousek po Edwardově rodině. Jak jsem si všimla, řídila Rosalie a auto, kterým přijeli nemohlo být nic jiného než BMW. Spousta lidí se v chůzi zarazila a uchváceně to auto pozorovala. Pobaveně jsem zavrtěla hlavou, opravdu velmi okázalé.

Co se týkalo Edwardovi rodiny, byla jsem s nimi celkem za dobře. Rosalie mě sice stále ignorovala a Emmett si ze mě pořád utahoval, ale nevadilo mi to. Oblíbila jsem si jeho rodinu, možná víc než jsem měla.

Často jsem u nich pobývala. Několikrát mě Alice vytáhla na dámskou jízdu, kde jsem byla já, ona, Esme a někdy i Rosalie. Spíše jsem tam, ale jezdila s Edwardem. Většinou to bylo tehdy, když bylo venku opravdu hnusný počasí a chtěli jsme být spolu.

Cullenových se týkalo i další omezení, které jsem si od Edwarda vydupala. Nechtěla jsem jim říct, co je mezi námi. Nechtěla jsem, aby věděli, že spolu chodíme. Čím víc osob to bude vědět, tím je pravděpodobnější že se to dozví i Derek. Tohle nařízení Edward vzal mnohem hůř než to první, ale podvolil se. Jak sám řekl: nepotřebujeme k našemu vztahu jeho rodinu.

Nejvíc ho na tom štvalo, že když jsme byli ve škole nebo s jeho rodinou, nesměl se mě dotýkat. Nemohl si mě přitáhnout k sobě, obejmout kolem ramen a všem okolo pohledem vytroubit, že jsem jenom jeho, tak ať mě nechají kluci na pokoji. Bylo pro něj příliš těžké se mě nedotýkat, když jsem seděla jen pár centimetrů od něj. Chápala jsem ho i pro mě to bylo těžké, ale já se uklidňovala tím, že to dělám pro něj.

Cullenovi tedy nevěděli, že mezi námi něco je, ale přinejmenším Alice něco tušila. Štvalo ji, že nevidí moji budoucnost a ještě víc ji štvalo, že nevidí Edwardovu budoucnost. Kromě toho na mě teď byl trochu nazlobení i Jasper, jelikož ani on nemohl použít svoji moc na Edwarda a to i v tom případě, že se mnou Edward není.

Bylo to hned druhý den, kdy jsem se Edwardovi svěřila, jakou mám schopnost já. Chtěla jsem mu oplatit, že ke mně byl upřímní. Nechtěla jsem našemu vztahu přitěžovat víc než bylo nutné. Mohla jsem tak aspoň odlehčit atmosféru tím, že mu prozradím proč na mě nepůsobí jeho moc.

Byli jsme na louce. Edward seděl na zemi, opíral se o strom a já se opírala o něj - seděla jsem mu v klíně. Zatímco si pohrával s mými vlasy, přemýšlela jsem jestli jsem se rozhodla správně. Nakonec jsem usoudila, že pokud to má vůbec fungovat, musím dělat i nějaké ústupky já, nejenom Edward.

"Edwarde…?" ozvala jsem se trochu nejistě.

"Hm…?"

"Vím proč na mě nefunguje tvoje a Alicina moc," řekla jsem velmi pomalu. Prsty, které si hrály s mými vlasy na chvíli ztuhly.

"Opravdu?" zeptal se s neskrývaným zájmem.

"Je to kvůli mně. I já mám zvláštní schopnost," řekla jsem už trochu jistěji.

"Hm, ano? Jakou?" Jasně jsem mohla slyšet zvědavost pramenící z každého jeho slova, přestože se tomu snažil zabránit. Dívala jsem se na svá kolena, když jsem mu odpovídala.

"Moje moc je něco jako štít. Nepůsobí na mě žádné zvláštní schopnosti upírů. A když říkám žádné, tak to myslím doslovně. Štít nepůsobí jenom na mě, ale jakmile je ta osoba v mé blízkosti, nepůsobí na něj taky, což už jsi stačil zjistit. Můj štít, ale dokáže i něco víc.

Dokážu ho rozprostřít kolem určité osoby, takže tu osobu chrání trvale, ne jenom když je v mé blízkosti. Nevýhodou je, že když kolem někoho takový štít obalím, ubírá mi to energii. Čím dál ten dotyčný se štítem je, tím víc jsem unavenější, ale není to nic hrozného. Jsou to jenom chvilkové slabosti a cítím se trochu zmoženě. Jakmile se štít přiblíží, opět jsem v pořádku." Doufala jsem, že jsem na nic nezapomněla, ale kdykoliv jsem mohla něco dodat.

"Není to tak skvělá moc jako třeba ta tvoje, ale je to někdy užitečné…" Zvláště pro Dereka…

Chvíli bylo ticho. "Můžu to říct ostatním? Třeba to Alice už nebude tolik trápit, až zjistí důvod proč nemůže nic vidět…"

"Dělej si s tou informací co chceš, třeba ji zveřejni na internetu, je mi to jedno." Dala jsem mu tím najevo, že má moji důvěru a jak se zdálo i on to tak pochopil.

Bohužel jsem si ale zadělala na větší problémy. Ještě ten večer jsem totiž udělala další věc, která měla být pro Edwardovu ochranu. Alice to ale neocenila.
Druhý den jsem čekala na parkovišti, až Edward přijede. Sotva jeho auto zastavilo, vyskočila z něj rozzuřená Alice a hned si to namířila ke mně. Edward jí byl v patách a snažil se ji uklidnit. Pohled na rozzuřenou Alice byl děsivý, trochu jsem se přikrčila když jsem ji tak uviděla.
"Bello! Máš něco společného s tím, že já ani Jasper nemůžeme použít na Edwarda svoje schopnosti, přestože s ním nejsi?" přiřítila se ke mně jako rozběsněná fúrie. Zarazila se čtyři metry ode mě, zatímco Edward si stoupl těsně ke mně, připraven zasáhnout, pokud by to bylo třeba.

"Ano, mám," odpověděla jsem váhavě.

"Opravdu?" zeptal se překvapeně Edward.

"Obalila jsem kolem tebe část svého štítu, aby tě chránil permanentně," vysvětlila jsem mu. Trvalo mu chvíli než pochopil důsledek těch slov.

Nesouhlasně si povzdechl. "Nepotřebuju ten štít. Nic se mi nestane. Můžeš si ho nechat pro sebe."

"Neodmítej ho, je to jako by si odmítal část mě samotné," přemlouvala jsem ho naléhavě, ale tak aby mě Alice neslyšela. Chvíli jsme si dívali do očí, dokud jsem v nich neuviděla rezignaci.

"Ááá!" zasténala Alice. I bez svých vizí pochopila, že prohrála. "Tohle ti jen tak neodpustím!" A odkráčela za Jasperem, který na ni čekal opodál. Alice trvalo ještě týden než se definitivně uklidnila, ale stálo to za to. Edward teď byl chráněný před jakýmikoliv zvláštními schopnostmi upírů. I před těmi, kterými vládli Volturiovy. Což byl hlavní důvod toho všeho.



Edward byl celý den poněkud nabručený. Jak jsme procházeli chodbou, z jedné strany Edward, z druhé Jenny, často jsem ho přistihla jak rukou cuknul směrem k té mojí. Zřejmě nad myšlenkami ostatních chlapců. Nikdy jsem nevěřila, že by o mě měli kluci nějaký zájem, ale Edwardova schopnost říkala něco jiného.

Věděla jsem, že Edwarda štve moje prosba, aby nikdo nevěděl o našem vztahu, víc než jakákoliv jiná prosba. Celou dobu co jsme byli ve škole jsem tedy přemýšlela čím si ho usmířit. Tentokrát mi to, že ho políbím nepomůže. Napadla mě tedy jenom jediná možnost. Možnost, která se mi nelíbila, ale byla nutná…
Celý dopoledne uteklo hrozně pomalu. Edward se pořád mračil a bylo vidět, že je naštvaný. A já ho nemohla políbit ani udělat cokoliv co by ho uklidnilo. Čím bych si ho usmířila. Musela jsem počkat až skončí škola. I oběd byl příšerný. Dokonce ani Jenny nemluvila a to bylo co říct. Zřejmě se prostě nedokázala přenést přes tu hroznou atmosféru, kterou kolem sebe Edward vytvořil.

Jakmile tedy škola skončila, odběhla od nás co nejrychleji to šlo. Jak jsme šli k autu, dovolila jsem si ho chytnout za ruku. Mlčky se na mě podíval, pokusila jsem se na něj usmát, ale on se zase jenom otočil a jeho nálada zůstávala stejná.

Nastoupili jsme do auta a teprve tam jsem se odvážila ho zeptat.

"Pojedeme na louku?" Nebyla jsem si jistá, jestli chce. Ještě nikdy se ke mně takhle nechoval. Bála jsem se, že je to třeba nějaká předehra k rozchodu. Koneckonců jsem s chozením neměla moc zkušeností, jak jsem měla poznat, jestli je tohle opravdu konec?

"Jestli chceš," řekl nezaujatým tónem.

"Chci," špitla jsem a nervózně polkla. Nic neřekl, jenom nastartoval auto. Cesta byla tichou záležitostí. Edward mlčel a zřejmě nad něčím přemýšlel. Využila jsem to ve svůj prospěch a taky přemýšlela. V duchu jsem se připravovala na to co hodlám udělat, volila jsem vhodná slova jak mu říct to co jsem mu říct chtěla.

Zaparkovali jsme na obvyklém místě. U lesní cesty, od které jsme potom běželi k naší louce. Tentokrát mě ani běh nedokázal uvolnit. Byla jsem nervózní z chování Edwarda a k tomu jsem byla nervózní z toho co jsem se chystala udělat. Pořád jsem netušila jestli je to správné.

Jakmile jsme doběhli k louce, zastavila jsem se a pozorovala jak jde Edward, teď už lidskou chůzí, do středu louky.

"Zlobíš se na mě hodně?" dokázala jsem se zeptat. Otočil se a jeho výraz trochu roztál.

"Ne, ani moc ne," odpověděl mi a potom se svezl na zem. Chvíli jsem pozorovala, jak tam leží. Odhodlala jsem se a šla blíž k němu, složila jsem se na zem vedle něj a nechala mezi námi malou mezeru. Edward se pohnul směrem ke mně, trhla jsem sebou, protože jsem se bála útoku. On se ke mně však jen přisunul, přitáhl si mě k sobě a obmotal mi ruku kolem ramen. Váhavě jsem se mu uložila na hrudi.

Mezitím co si hrál s mými vlasy jsem sbírala odvahu. Nakonec jsem se odhodlala, nemohla jsem to už oddalovat.

"Edwarde? Chtěla bych ti něco říct…" zamumlala jsem.

"Ano? A co?" Vykroutila jsem se z jeho náruči a sedla si. Viděla jsem jak se zamračil, ale nevšímala jsem si toho.

"Chtěla bych mluvit o své minulosti." Chvíli bylo ticho. Téměř jsem cítila, jak je Edward překvapený.

"Opravdu?" Přikývla jsem. Vypadalo to, že snad ani nedoufal, že mu něco o své minulosti řeknu. Avšak, chodili jsme spolu už dost dlouho na to, aby Edward znal moji minulost. Já o něm věděla všechno, bylo by jenom spravedlivé, kdybych i já mu řekla všechno o sobě i Derekovi. Třeba potom nějak pochopí, proč všechny ty moje "prosby".

"Nevím ani odkud začít, možná od své lidské rodiny," začala jsem pomalu, "byla jsem jedináček, možná bych to měla lehčí, kdybych měla sourozence a nebo taky ne. Rodiče do mě vkládali spoustu nadějí, byla jsem chytrá a poslušná, dokonalá partnerka pro nějakého muže. Nejlépe pro bohatého a vlivného muže.

Často jsme proto chodili na různé společenské akce. Nenáviděla jsem to. Tančila jsem se spoustou mužů a vždy v nejméně vhodnou dobu se projevila má nešikovnost. Byla jsem příšerný nemotora, až se tomu snad nedalo věřit," pousmála jsem se nad tou myšlenkou, "komu jinýmu se podaří zakopnout o svoje šaty a spadnout na zem, přičemž strhnou i svého partnera?!" Povzdychla jsem si.

"Chtěl bych tě poznat jako člověka, musela si být zábavná," usmál se Edward.

Protočila jsem oči. "Co je zábavného na tom, když někdo zakopne o vlastní nohy?" Edward se jenom pousmál. Raději jsem tedy pokračovala.

"Nenáviděla jsem svůj život, ale neodvažovala se protestovat. Otec mě držel zkrátka, ke všemu to už vypadalo, že mi našel ženicha. Z celého srdce jsem se nechtěla vdávat, ale co jsem měla dělat? S odstupem času si teď nejsem jistá, jestli by nebylo lepší si ho vzít než to jak žiju teď…" Bylo by docela možné, že by mě ten chlap měl třeba rád, možná by se ke mně nechoval, tak jako Derek. Možná by to bylo horší, kdo ví…

"Stalo se to, když jsem byla na plese. Tehdy jsem byla hodně naštvaná, v duchu jsem posílala svého otce do pekel. Šla jsem tehdy na vzduch, vzpamatovat se. Nevím jak jsem se dostala do té uličky, kde mě objevil Derek, ale stalo se.

Měla jsem být jenom Derekova další oběť - pozdní večeře. Něco ho ale z jídla vyrušilo a tak nastala má přeměna. Derek mě odtáhl do nějakého prázdného baráku, protože mé výkřiky bolesti byli trochu hlasitější než bylo nutné.

Jakmile skončila má přeměna, Derek mi vše vysvětlil. Vypadalo to, že mě chce nechat na pospas svému osudu, ale dokázala jsem ho přemluvit, abych s ním mohla nějakou dobu zůstat, alespoň do doby než se rozkoukám a vzpamatuju.

Musíš pochopit, že jsem za sebe nikdy nerozhodovala. Všechny rozhodnutí dělal můj otec a to že bych najednou měla být úplně sama a starat se o sebe mě děsilo.

Derek mi při každé možné příležitosti dával najevo, jak mnou pohrdá. Byla jsem jenom novorozený upír, který bez něj nedokázal udělat ani krok. Byla jsem jako vyplašené ptáče, kterému se ztratila matka." Na chvíli jsem se odmlčela, ztratila jsem se ve vzpomínkách. Edward už něco chtěl říct, ale zarazila jsem ho zvednutou rukou. Teď jsme se dostávali k té nebezpečnější části. Musela jsem znovu nasbírat odvahu, abych pokračovala.

"Brzy se ukázalo, že budu pro Dereka prospěšnější. Derek měl a vlastně i má pletky s Volturiovýma," Edward se na mě překvapeně podíval, což vypovídalo že o nich slyšel. Alespoň mu to nebudu muset vysvětlovat.

"Tehdy jsem o tom nevěděla, tušila jsem jenom že se něco děje. Derek se něčeho jen tak nebojí, ale tehdy jsem ho viděla opravdu vyděšeného. Schovávali jsme se v jeskyni, když nás našel jeden upír, patřil mezi Volturiovy a měl za úkol Dereka zabít. Já byla menší komplikace, nakonec se rozhodl že mě taky zabije. Jeden upír sem, druhý tam.

Tehdy to bylo poprvé, kdy jsem aktivovala svůj štít. Stalo se to naprosto instinktivně, strach dokáže udělat své… Ten upír měl taky zvláštní moc, kterou na mě díky štítu nedokázal použít. Derek využil jeho překvapení a zabil ho. Najednou ve mně neviděl obtížný hmyz, ale někoho kdo by ho dokázal ochránit.

Udělali jsme mezi sebou takovou dohodu. On mě bude chránit a starat se o mě, zatímco já mu propůjčím svůj štít. Popravdě ani teď nevím, čím si Volturiovy tak znepřátelil, jenom vím že jim je trnem v oku a já se jím stala taky. To že Derek s mojí pomocí zabil jednoho z jejich nejlepší upírů se nedokázalo utajit. Od té doby prcháme a schováváme se. Někdy nás najdou, ale buď se dokážeme vypařit nebo se o to postará Derek.

Ze začátku jsem bez něj nemohla udělat ani krok, neuměla jsem tehdy svůj štít používat a on chtěl být chráněn permanentně. Trvalo mi deset let než jsem Dereka dokázala obalit svým štítem.

Brzy jsem kvůli tomu začala mít výčitky svědomí. Zmařila jsem tolik lidských životů, mé svědomí mi nikdy nedalo pokoj. Pořád ně mě křičelo, že jsem zrůda a že si nezasloužím žít. Derek pomalu sledoval jak se hroutím a nevěděl co dělat. Jednou nás málem Volturiovy chytili, Derek byl samozřejmě rozzuřený a svaloval vinu na mě. Pro jednou jsem s ním souhlasila. Často jsem bývala mimo a můj štít padal, díky čemuž nás dokázali najít. V tu chvíli pochopil, že takhle to dál nepůjde a tak mi řekl, že existuje i jiný způsob života. Prý bych se mohla žít zvířecí krví. Bylo to jako by mi hodil záchranné lano. Ano, udělal to aby zůstal v bezpečí, nesměl o mě přijít, ale stejně to bylo to nejlepší co mi kdy řekl a poradil.

Tvrdil, že to nevydržím a brzy podlehnu, ale pletl se. Vydrželo mi to až doteď," řekla jsem se spokojeností v hlase a trochu vypnula hruď. V tomhle ohledu jsem nad sebou byla velmi spokojená.

Chvíli bylo ticho. Edward mi zíral do obličeje a přemýšlel. Byla jsem z toho nesvá, takže jsem sklopila oči do klína a pozorovala svoje kolena.

"Tolik si toho vytrpěla," promluvil do ticha a jeho hlas přetékal lítostí. To mě trochu vytočilo.

"Nechci tvoji lítost," ohradila jsem se trochu naštvaně. Nevěřícně zavrtěl hlavou, posadil se a přitáhl si mě blíž k sobě. Na nic nečekal a začal mě líbat. Brzy se mi točila hlava, všechny moje myšlenky se rozutekly a všechno doteď důležité teď nemělo význam. Důležitý byl jenom on a jeho rty, které mě mučily. Zapletla jsem mu ruce do vlasů a ještě víc si ho k sobě přitáhla. Tak moc jsem ho milovala, tak moc že to nebylo ani možný…

Jako by mi četl myšlenky, se ode mě odtrhl a zašeptal : "Miluji tě Bello."

Srdce se mi vždy nafoukne, když mi to řekne a v hlavě mi zní věta, že někdo takový nemůže milovat mě. Znovu jsem spojila naše rty v jedny. Nechtěla jsem se od něj nikdy odtrhnout, ale Edward mě přesto odsunul. Jeho výraz byl poněkud smutný. Nechápala jsem to a vyděsilo mě to.

"Nikdy jsi mi to neřekla," zavrtěl hlavou.

"Co jsem ti neřekla?" ptala jsem se nechápavě.

"To že mě miluješ." Chtěla jsem se tomu zasmát, ale jeho výraz mi v tom zabránil.

"Samozřejmě, že jsem ti to řekla," ohradila jsem se. Zvedl jedno obočí.

"Opravdu a kdy?"

"Ehm…" začala jsem usilovně přemýšlet. Musela jsem mu to říct, alespoň jednou, ne?! Ale čím dál a hlouběji jsem hledala, tím víc jsem zjišťovala, že má pravdu. Nikdy jsem mu neřekla, co k němu cítím.

"Bello," povzdechl si, když poznal že nic nevymyslím, "nemůžu tě nutit, abys mi to řekla, jestli to tak necítíš…"

"Ale tak to není!" skočila jsem mu do řeči. Zachvátila mě nenadálá panika. Co když se semnou rozejde, proto že jsem nenašla odvahu mu to říct! Zřejmě jsem se bála, že by ho to ke mně příliš připoutalo. Všechno pro jeho ochranu…

"Já…víš … ono… to není tak jednoduchý, já…" koktala jsem a vůbec nevěděla co říct na svoji obranu. Nakonec jsem sklopila hlavu a čekala, že mě od sebe odstrčí, začne na mě křičet a už ho nikdy neuvidím. Proto mě překvapilo, když mi vzal obličej do rukou a donutil mě, abych se mu podívala do očí.

"Miluji tě Bello, víc než cokoliv na světě, proto chci abys věděla, že ať se stane cokoliv můžeš se na mě obrátit, pomůžu ti. Budu vždy při tobě." Potom lehce přitiskl rty na mé. Chtělo se mi plakat štěstím, přitom jsem měla všechny vnitřnosti stažené. Nikdy nebudu moct milovat někoho jiného, tím jsem si byla naprosto jistá…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.